Skleníkové plyny a znečišťující látky

Kategorie
kvalita ovzduší, počasí a klima, vzdělávací
Klíčová slova
CO2, znečišťování ovzduší, skleníkové plyny
Verze
1.0 (žádné další verze)
Publikováno
9. 2. 2022
Stáhnout
Sdílet
Vytvořeno pro
Infoviz
 65×    6×

  Transkript infografiky

Jaké jsou nežádoucí dopady zvyšování koncentrací skleníkových plynů a znečišťujících látek? Proč jsou pro jeden typ látky stanoveny imisní limity a měří se v řadě lokalit po celé ČR, zatímco v případě druhé probíhá monitoring na plošnější úrovni?

Znečišťující látka - každá látka, která svou přítomností v ovzduší má nebo může mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí anebo obtěžuje zápachem.

Jak vyplývá z definice zákona, znečišťující látkou je látka, která při krátkodobé nebo dlouhodobé expozici má nebo může mít nežádoucí vliv na lidské zdraví nebo na ekosystémy či obtěžuje svým zápachem.

Pro znečišťující látky jsou ve stejném zákoně stanoveny tzv. imisní limity – prahové hodnoty o určité době průměrování (roční limit, 24h limit, hodinový limit apod.), při jejichž překročení se musí příslušné orgány situací zabývat a pokusit se ji řešit. Zároveň je tedy nutné koncentrace těchto látek monitorovat a s využitím pokročilých chemicko-transportních modelů vytvářet mapy celorepublikového znečištění.

Příklady znečišťujících látek:

částice PM10 a PM2,5, oxidu dusičitý (NO2), oxid dusnatý (NO), oxid siřičitý (SO2), oxid uhelnatý (CO), benzo[a]pyren (BaP), přízemní ozon (O3), benzen, těžké kovy (arsen, kadmium, nikl, olovo)

Skleníkový plyn – látka přítomná v atmosféře, která přispívá k tzv. skleníkovému efektu – absorpci infračerveného záření zemského povrchu.

Skleníkový efekt je pro život na zemi naprosto nezbytný – v jeho absenci by teplota planety byla o více než 30 °C nižší. Na straně druhé, při zvyšování koncentrací skleníkových plynů v atmosféře, dochází k zintenzivnění procesu ohřívání, tedy globálnímu oteplování planety. Toto oteplování a změna klimatu má následně celou řadu nežádoucích dopadů pro život na Zemi jako takový, a to na úrovni globální, nikoliv jednotlivce.

Před průmyslovou revolucí byly koncentrace oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře přibližně 280 ppm. V roce 2021 to bylo přibližně 420 ppm.

Příklady skleníkových plynů:

vodní pára, oxid uhličitý (CO2), metan (CH4), oxid dusný (N2O), freony (CFCs), ozon (O3)

Oxid uhličitý (CO2)

Oxid uhličitý, nejčastěji zmiňovaný skleníkový plyn, nelze označit za znečišťující látku. Jedná se o bezbarvý plyn bez zápachu. Zároveň ale není v běžně se vyskytujících koncentracích škodlivý pro zdraví. Pro CO2 tedy ani není v zákoně stanoven imisní limit. Ve velmi vysokých koncentracích může způsobovat nevolnost (cca 10 000 ppm), mírné dýchací potíže (cca 15 000 ppm) a v extrémních koncentracích opravdu může představovat bezprostřední ohrožení na životě (cca 40 000 až 60 000 ppm).

Z hlediska lidského zdraví je zvyšování koncentrací CO2 v atmosféře zcela zanedbatelné. Nežádoucí dopady zvýšených koncentrací se v tomto případě projevují nepřímo – globálním oteplováním a s ním spojenou celou řadou dopadů pro lidskou společnost, z nichž některé mohou takto nepřímo životy lidí ohrozit (například vyšší četnost různých extrémů počasí).