
Oxid siřičitý (SO2) je reaktivní bezbarvý plyn s velmi výrazným zápachem. Zvýšené koncentrace oxidu siřičitého mají krátkodobé i dlouhodobé dopady na lidské zdraví a mohou vést také k závažnému poškození ekosystémů.
V současnosti nejpoužívanější metodou pro stanovení koncentrace oxidu siřičitého u profesionálních přístrojů je metoda UV fluorescence, která umožňuje kontinuální měření koncentrací tohoto plynu.
Fluorescence je fyzikální jev, kdy určitá látka nejprve pohltí světlo o určité vlnové délce a následně emituje světlo o delší vlnové délce. V praxi to znamená, že látka při ozáření svítí. UV fluorescence je jev, kdy je látka ozářena ultrafialovým (UV) zářením, které je pro člověka neviditelné a následně emituje viditelné světlo.
Molekuly oxidu siřičitého pohlcují UV světlo a dochází k jejich excitaci do vysokoenergetického stavu. Následně emitují světlo a vrací se do stavu základního. V tomto konkrétním případě se SO2 ozařuje UV zářením o vlnové délce 190 až 230 nm, což vyvolá fluorescenci, emisi UV záření o delší vlnové délce (240 až 420 nm).
Koncentrace oxidu siřičitého ve vzorku je úměrná intenzitě fluorescence vyvolané přechodem molekuly SO2 z excitovaného do základního stavu a je tak možné v reálném čase monitorovat koncentraci SO2.