Transkript infografiky

Metan (CH₄) je plyn, který vzniká jak v souvislosti s činností člověka, tak přirozeně – například při rozkladu organických látek na skládkách, při chovu dobytka nebo těžbě ropy a plynu. V atmosféře ho sice není tolik jako oxidu uhličitého (CO₂), ale jedna molekula CH₄ má mnohem významnější vliv na oteplování planety než jedna molekula CO₂. Metan je druhým nejvýznamnějším skleníkovým plynem, a i jeho malé snížení koncentrace by mohlo výrazně zpomalit globální oteplování. Proto se o něm v souvislosti s ochranou klimatu mluví čím dál víc.

Globální emise metanu dlouhodobě stoupají vlivem lidských aktivit. Vůbec nejvyšší byly v období mezi lety 1850 a 2023 v roce 2022 (10,530 Gt CO₂ ekv.), v roce 2023 však byly jen nepatrně nižší (10,515 Gt CO₂ ekv.).

Zdroje emisí metanu

Metan vzniká při rozkladu organických látek bez přístupu kyslíku. Tento proces se označuje jako anaerobní rozklad.

Nejvýznamnějším přírodním zdrojem metanu jsou mokřady – bažiny, rašeliniště a jiná vlhká území, ve kterých ve velké míře produkují mikroorganizmy v podmáčené půdě metan při rozkladu rostlinné hmoty.

Velmi významným zdrojem metanu je také zemědělství. Konkrétně například chov skotu a jiných přežvýkavců, kteří při trávení uvolňují metan (tzv. enterická fermentace). Dalším příkladem jsou rýžová pole, která po zaplavení vodou vytváří vhodné podmínky pro vznik metanu.

Vysoké koncentrace metanu bývají často pozorovány na skládkách odpadu, kde se bez přístupu kyslíku tvoří metan rozkladem organického odpadu (např. zbytky jídel, rostlinný materiál).

Jako vedlejší produkt vzniká metan při těžbě fosilních paliv, kdy dochází k jeho úniku např. během vrtání nebo přepravy. Při těžbě, zpracování a přepravě ropy a zemního plynu dochází také k tzv. flaringu, tedy spalování přebytečného zemního plynu (hlavně metanu). I když tím vzniká CO₂, jde o způsob, jak zabránit většímu úniku metanu do atmosféry. V některých případech ale dochází i k neřízenému vypouštění neshořeného metanu (tzv. venting).