Meteorologický radiolokátor, tzv. radar, detekuje srážky, nikoliv oblaka. Do okolí vysílá krátké a vysokoenergetické elektromagnetické pulzy rychlostí světla. Ty se od překážek odráží a část je zachycena opět radarem a analyzována.
Zatažená obloha bez deště se na radaru nemusí vůbec projevit. Důležité je, zda oblaky obsahují srážky. Kromě přítomnosti srážek dokáže radar ze signálu odhadnout i jejich intenzitu a lokalitu. Barevně je pak rozlišen typ srážek – tmavě modrá až tmavě červená znamená déšť nebo sníh, bílá barva indikuje často kroupy.
Výsledkem zpracování signálu z radaru je snímek, na kterém jsou barevně rozlišeny různé intenzity srážek (podle odrazivosti).
Na základě dalších výpočtů (např. podle směru a rychlosti postupu) lze předpovídat i vývoj v dalších desítkách minut.
Nad vrstvou radarového snímku jsou někdy promítnuty i pozorované blesky – jejich monitoring ale neprovádí radar, jsou detekovány zvlášť jinými metodami.
Mohou nastat situace, kdy to, co vidíme na snímku, neodpovídá realitě. Nemusí to však být dáno poruchou nebo nepřesností přístroje, ale spíše některými omezeními.
První možností je, že na radaru jsou patrné srážky, na zemi ale nikoliv. To se může stát, pokud se kapka vypaří ještě před tím, než dopadne na zem. Radar ji tedy detekuje, pozorovatel na zemi ji však už nezaznamená. Částečně už dnes lze takové případy odhadovat. Na snímcích pak bývají oblasti se srážkami nedosahujícími země vyjádřeny méně sytými barvami a vyšší průhledností.
Může se ale stát i to, že srážky padají a na snímku nejsou. Pokud srážky padají z velmi nízké oblačnosti, mohou být pro radar neviditelné. S ohledem na zakřivení Země můžeme říci, že čím dál se nacházíme od radaru, tím vyšší je minimální výška detekovatelných srážek radarem. Další možností je, že srážky něco v cestě paprsku „zastínilo“.