infoviz.cz
infovizBěhem novoročních oslav vzniká z odpalování zábavní pyrotechniky často velmi významné znečištění ovzduší. Přestože ke zvýšení koncentrací částic dochází víceméně každý rok ve všech městech, v některé roky je situace výrazně horší a v jiné lepší. Do značné míry samozřejmě koncentrace ovlivňuje množství odpálené pyrotechniky, jsou ale i další aspekty, které hodnoty ovlivňují.
Zásadním faktorem je samozřejmě množství odpálené pyrotechniky. Čím vyšší je toto množství, tím vyšší jsou emise znečišťujících látek do ovzduší z jejich odpalu. To zahrnuje například různé kovy, které se používají pro dosažení konkrétních barev (např. baryum, stroncium, měď, sodík), látky obsažené ve střelném prachu (např. síra, draslík) atd.
Rozptylové podmínky obecně mohou mít velmi významný vliv na kvalitu ovzduší. Vyšší rychlosti větru napomáhají rozptylu, naopak nízké rychlosti větru nebo bezvětří vedou k vyšší míře znečištění (kumulaci). Příznivý efekt na kvalitu ovzduší mají také srážky, ať už déšť nebo sněžení. Naopak velmi nepříznivým faktorem pro kvalitu ovzduší je výskyt teplotní inverze. Rozptylové podmínky tedy také ovlivňují rychlost, s jakou se koncentrace po ukončení odpalů vrací k běžným hodnotám.
Absolutní hodnoty koncentrací naměřených po novoroční půlnoci ovlivňuje i výchozí míra znečištění – pokud například jsou rozptylové podmínky 31. 12. celodenně zhoršené, koncentrace mohou být zvýšené už před samotným zahájením oslav. O to výš pak mohou koncentrace stoupnout. Naopak pokud je situace 31. prosince příznivá, mohou se koncentrace významně zvýšit, přesto být nižší než v jiné roky, kdy byly podmínky v posledních hodinách roku méně příznivé.
To, jak moc se emise z odpalů projeví na koncentracích znečišťujících látek závisí i na místu odpalu. Vyšší budou hodnoty, pokud se odpaluje ve špatně provětrávané lokalitě (typicky v zástavbě – náměstí, sídliště apod.). Zde se znečištění následně má tendenci více kumulovat. Roli hraje také výška výbuchu, čím níž u země, tím vyšší mohou být koncentrace znečišťujících látek v úrovni, kterou lidé dýchají a ve které se zároveň koncentrace běžně na stanicích monitorují (cca 2 až 3 metry nad zemí).
